Bojím se, že co naše politická elita ve společnosti za dvacet let vytvořila, není o moc víc než atmosféra rezignace. Vždyť za prestižní zaměstnání už u nás nepovažuje politiku skoro nikdo: v červnovém průzkumu CVVM oddělila na úplném dně tabulky profese poslance a ministra jen uklízečka.
Je to, co máme, demokracie nebo jsme se jen spokojili s implementovanými formální prvky ‚západního stylu‘ správy země?
Státní aparát, od prezidenta až po úředníka, patří nám. My si platíme nejen každého z nich, ale umožňujeme jim nakládat s našimi penězi svěřenými jim v daních. To je jakási společenská smlouva, která má bránit anarchii a chaosu.
Součástí stejné smlouvy ale je, že tito naši zaměstnanci by nás měli reprezentovat a pracovat pro nás.
Divadlo kolem ministerstva školství, instituce, která na naši objednávku zajišťuje vzdělání další generaci Čechů, ukazuje ale znovu stejnou aroganci moci a pohrdání občanem, kterou jsme doufali vidět snad už jen v českotelevizních reprízách normalizačních Televizních novin.
Je legitimní platit si úředníka, který dlouhodobě šíří dávno překonané a nemocné názory, který uráží část svých zaměstnavatelů (tedy občanů) a který se projevuje jako hulvát ze čtvrté cenové, od kterého by si člověk bleskově odsedl?
Má ale až nečekaně silné zastání: ředitel politického odboru z Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl: „Pan Bátora je už půl roku terčem sprostých útoků, lží, urážek, zesměšňování, pomluv a nátlaku.“ (www stránky prezidenta republiky V. Klause, 17.8.2011); prezident V. Klaus: „Za sebe říkám, že jsou mi názory pana Bátory v mnohém blízké.“ (Právo / Novinky, 27.2.2011); Vítězslav Jandák: „Tady máme svaté mezi politiky. Jeden ze svatých je pan Schwarzenberg. Tam nesmíte říct ani slovo.“ (Parlamentní listy, 17.8.2011); jeho nadřízený ministr školství Josef Dobeš: „…se nemám problém omluvit panu Schwarzenbergovi; nehodlám dělat žádné personální změny.“ (tisková konference, 17.8.2011)
Hanlivý výrok na adresu ctihodného muže vycházející z ministerstva školství ale byl jen poslední ze skandálů, které v poslední době ohlodaly českou realitu snad až na kost. Nenávistná a xenofobní slova před akcí jedné legitimní menšiny společnosti, lidí, které všichni známe a kteří nikoho neohrožují, se valila nejen opět z ministerstva školství, ale (opět) i z nejvyšších míst, z Hradu, nebo od hlavy českých katolíků (Křesťan Dnes, 10.8.2011). V maturitě z občanské společnosti neuspěli… A v tomto konkrétním případě ukázali, že jejich názory (na které mají jistě právo) jsou stále zoufale nedospělé.
Teď nemířím na arcibiskupa, jehož závislost na státních penězích není nijak dobrovolná… Ale zaměstnavatelé všech zbývajících, daňoví poplatníci: Neměli bychom se zamyslet, jestli to už dávno není důvod je ze svých služeb propustit?